"Ve škole jsem se bála"

Čekala jsem na svého syna na chodbě školní družiny a přitom jsem pozorovala děti, které vcházely a vycházely z jídelny. Přiznám se, že mi to vůbec nebylo příjemné. Ony byly tak hlučné, drsné, prudké až agresivní, neustále třískaly dveřmi, strkaly do sebe, hulákaly. Byla jsem dost zaskočená tím neurvalým chováním, téměř bez rozdílu mezi kluky a holkami, naprostou neúctou k učitelům, vždyť ani učitelkám nikdo nepodržel dveře – jedním slovem stádo.

Vzpomněla jsem si na svoje školní léta. Jestlipak jsme byli taky takoví? Nebo spíš jestli nás taky takhle vnímali dospělí?

Prostředí školy rozhodně nebylo místem, kde bych se cítila komfortně. Přestože jsem byla chytré dítě a kromě tělocviku jsem neměla s ničím větší problémy, cítila jsem se ve škole strašně nejistě, bála jsem se, vadila mi ta všudypřítomná soutěživost a dravost. Školu jsem vnímala jako nutné zlo, jako obrovské břímě, které musím táhnout a jinak to nejde.

Všechny tyhle pocity a vzpomínky se mi na školní chodbě vrátily… Ten pocit, že jsem nějaká jiná, divná, nevhodná do kolektivu, stará oproti svým spolužákům. A také to, proč učitelé někdy vyprávěli úplné blbosti, přitom přece museli vědět, jak to doopravdy je nebo ne?

A jak si tak sama pro sebe říkám, že jsem moc ráda, že už nemusím chodit do školy, přiběhly z horní družiny další děti na oběd, byli to asi třeťáci. Mezi nimi zjevení – chlapec v modré košili, který tak nějak samozřejmě otevřel dveře jídelny a s galantním gestem pouštěl dovnitř své spolužáky. Ještě chvilku počkal na opozdilce, pak pokrčil rameny a řekl sám sobě: „Tak nic.“ Přece jen asi doufal, že ho někdo ocení, že mu někdo poděkuje nebo se na něj aspoň usměje. Na to zřejmě okázalý chlapec vešel se vztyčenou hlavou jako poslední do jídelny.

Byl to pro mě naprosto ohromující zážitek, který se odehrál během pár vteřin… Dnešní děti jsou narozené do svobodné doby a to je nejdůležitější. Nepřísluší nám je hodnotit, ale jsem moc ráda, že nejsou všechny stejné.:)


 
       
  alavonbreite.cz a.pourova@seznam.cz Jablonec nad Nisou, Liberec Facebook
počítadlo