"Jinové a jangové cvičení"

Nedávno nám absolventkám školy Táňa nadhodila téma: „Můj vztah k tělocviku“. Uvědomila jsem si, jak mě toto palčivé téma pronásledovalo celý můj život. Mé zážitky a vzpomínky na školní TV by možná vydaly na celou knihu.

Já jsem totiž nikdy nepochopila předrevoluční zúžení TV pouze na měřitelné údaje a výkony. Došlo to až tak daleko, že jsem si ve své hlavě vytvořila díky přístupu učitelů představu o své fatální nešikovnosti a nemožnosti. Tento můj totálně pokřivený vztah k tělesné výchově se začal pomalu měnit až s příchodem na vysokou školu. Až tady odstřižením od původního nastavení jsem postupně získávala sebedůvěru, přestala se bát a stydět, ale hlavně jsem se přesvědčila o tom, že se můžu hýbat a mít z pohybu radost!

Po nástupu do zaměstnání se stalo cvičení dvakrát týdně součástí mého života – ať už to byly různé druhy aerobiku nebo cvičení v posilovně na přístrojích. Po narození první dcery jsem objevila břišní tance, které mi učarovaly. Ušila jsem si tehdy průhledné turecké kalhoty, v té době se ještě nedaly běžně koupit. Milovala jsem tu atmosféru něčeho tajemného, hudbu a překrásné oblečení, ale mé totálně zapikané ženství mi nikdy nedovolilo si tanec pořádně užít…

Hledala jsem dál, pořád jsem měla někde v sobě uložený program: „Jakmile se nebudeš hýbat, budeš tlustá, pro ostatní nepřijatelná, nikomu se nebudeš líbit, musíš být dokonalá.“ Pak mi přišlo do života pilates cvičení, které se zdálo být pro mě ideální. Vydržela jsem u něj až do 8. měsíce 3. těhotenství a brzy po porodu jsem se k němu vrátila. Pamatuji si přesně na svou poslední lekci pilates. Je tam jeden cvik, který jsem nikdy neudělala a asi neudělám. Lektorka – sporťačka si ke mně klekla a pořádně nahlas mě přede všemi hecovala, prostě na mě řvala: „Jo, jo, pojďte, to dáte!“ No, nedala jsem to a taky jsem tam víckrát nešla.

Ale za nějaký čas jsem opět dál pokračovala v hledání – power jóga, minutový trénink, cvičení na hydraulických strojích. Kolikrát jsem cvičila tak usilovně, že jsem si říkala: „Teď tady na místě chcípnu!“ Holky, já jsem si tak uměla dávat do těla! Chtěla jsem být krásná, štíhlá, dokonalá! Tedy nějaké výsledky byly vidět, určitě jsem se posílila a nabyla svalovou hmotu, dala jsem si tzv. do těla, ale pořád to nějak nebylo ono, nebyla jsem spokojená.

Až před dvěma lety jsem se na všechno totálně vykašlala. Zařekla jsem se, že už za žádné další cvičení nebudu utrácet peníze, zůstanu prostě taková, jaká jsem. A občas si doma zacvičím jógu a protáhnu záda. Všechny nové programy mi můžou být ukradené – totální rezignace.

Celý život jsem cvičila mezi sporťačkami a hvězdami, a proto mě to dříve nebo později vykoplo pryč. Dnes už jsem to díky metodě OC vím. I ty pro mě vhodné formy pohybu jako jóga a pilates mi předávaly jangovky. Pochopila jsem, jak nesmírně důležité je propojení pohybu s emocemi, alespoň pro nás jinovky.

Když jsem si po 28 letech zaplatila instruktorku lyžování a postavila se znovu na sjezdové lyže, vyjela sama na kopec na vleku, nahoře jsem se rozhlédla po protějších kopcích a pak sjela dolů, byl to tak skvělý osvobozující pocit… V létě 2017 jsem se seznámila s mistrem toltécko-mayského učení, který nás začal učit prastaré cviky Kahlay na uvolnění energie, tak přirozené, jednoduché, nabíjející… Cvičím je v lese u studánky.

Všechno v životě je proces, když jej necháme jen tak běžet a pozorujeme ho, ony nám přijdou do života správné věci. Jsme vychovány tak, že pořád něco musíme, musíme se přičinit, snažit se. Člověk najde to, co hledá, když má dokořán otevřené oči a vystrčená tykadla, ne když vynakládá příliš velké úsilí.

Teď v novém roce mi přišlo do života to pravé cvičení a jsem za to nesmírně vděčná. Čínské cvičení na uvolnění meridiánů, které spojuje prvky jógy, tai-či a čchi-kungu podle doktora Jonáše, jehož knihu Křížovka života jsem měla přes 20 let v knihovně a teprve v létě jsem se jí prokousala. Další puzzle zapadla do skládačky. Po měsíci cvičení mi došlo, že i při pohybu je propojení myšlenky s emocemi zcela zásadní věc. Znám břišní tanečnice, které se třesou při tanci jako o život, přitom stejně mají „panděra“. Ony nepracují s emocemi, mají stále kolem sebe ty obruče, slupky, kterými chrání svoje nejdůležitější orgány. Takže i cvičit musíme vědomě…

P.S. Po včerejším cvičení opouštím svoji teorii, že lektorka je avantgarda s elegantním bonusem. Ona je elegantní. Zaplaťpánbůh jinovka. :)


 
       
  alavonbreite.cz a.pourova@seznam.cz Jablonec nad Nisou, Liberec Facebook
počítadlo