"Já a tělocvik"

Tak tohle téma by vydalo na celou knížku… Vyjádřeno jedním slovem – utrpení.

Táta se snažil dát mi základy všech možných sportů, zřejmě proto, že na staršího bráchu se úplně vykašlal (toho učila plavat a bruslit maminka). Takže mi to asi chtěl vynahradit. Problém byl v tom, že on se mnou neměl vůbec žádnou trpělivost, očekával, že mi hned všechno půjde, což se většinou nedělo, pořád na mě křičel, takže mi postupně všechno zprotivil. Chtěla jsem jen ležet v knížkách a mít svůj klid, ale to se mi zase dostávalo označení pecivál. Bylo to ale stále lepší než na sebe, většinou ještě před lidmi, nechat řvát.

Pamatuju se, že mě nejvíc bavily takové ty pouliční hry, skákání panáka, přes švihadlo, gumu, školka s míčem, na třetího, s kluky jsme hráli fotbal… Několik hodin v kuse jsem v létě vydržela blbnout v rybníce, říkali mi, jestli už nemám plovací blány. Všude jsme jezdili na kole, po polích, po lesních cestách, až teď si uvědomuju tu volnost a neorganizovanost. Horor nastal s nástupem do ZŠ. Bohužel jsem se za celou školní docházku nenaučila šplhat, což se se mnou táhlo i celý gympl. Mohla jsem se naučit všechno možné, nebyla jsem úplně nejhorší, ale byl to pro mě pokaždé obrovský stres, co si zas na nás vymyslí, co po nás budou chtít. Bavila mě vybika, neházela jsem moc dobře, ale uměla jsem se dobře vyhýbat míči, pak volejbal. Ale věta: „No jo, ale ty nevyšplháš ani na tyči, ani na provaze“, jistila moji dvojku z TV, jinak samé.

Když se pak objevil aerobik, připravila jsem si choreografii na hudbu jako rozcvičku, ani to soudružku učitelku neobměkčilo. Vždycky jsme s kamarádkou nacvičily choreografii na jednu písničku od Heleny Vondráčkové a tančily ji na vánoční besídce, ostatní děti na nás koukaly jako na blázny. Veškerý tělocvik byl založen na měření a překonávání rekordů, soutěžení, což jsem vůbec nechápala. Z toho je patrné, že TV nepatřila k mým oblíbeným předmětům, nesnášela jsem to převlékání do trenýrek, běhání, cvičení na různém nářadí mi připomínalo spíš mučení, nesnášela jsem, aby na mě někdo koukal a posmíval se mi. Přímo hororové byly hodiny v době, kdy už jsem měla menses, nikdo nás tehdy neomlouval. Fakt jsem měla radost z toho, když někdy tělocvik odpadl a šli jsme se učit.

Ještě horší byly hodiny TV na gymplu, o profesoru Holém se vyprávěly děsuplné příběhy. Tam už jsem měla z TV trojku, neboť nároky a limity byly daleko tvrdší. Jeho oblíbená věta, když někdo hekal, že nemůže, byla: „Dokud nezvracíš, tak pořád ještě můžeš.“ Měli jsme ho ještě na brannou výchovu, kde jsme se museli mimo jiných „užitečných“ věcí naučit vojenské hodnosti. Při zkoušení pak platilo pravidlo 3 sekund, za 2x nevím už byla pětka.

Já jsem měla vždycky dobrou hlavu a taky jsem uměla střílet ze vzduchovky, to mě bavilo. A jeho strašně štvalo, že mi tak nemůže dát ještě trojku z branné výchovy. Byl to ubožák, který si své ego leštil týráním pubertálních dětí, které nemohly nic… Tenkrát se běhal na čas 12minutový běh. Kvůli tomu jsme chodily s kamarádkou trénovat do lesa, to se mi moc líbilo, běhat po lesních cestách, skákat u toho přes kořeny, potok, přelézat padlé stromy. Ha, ha – teď už vím proč!

Svůj pokroucený vztah ke sportu a pohybu vůbec jsem si začala měnit až na výšce. Sice jsme museli nejprve přežít zimní semestr v ledovém bazénu, ale pak už jsme si mohli sami vybrat, na co budeme chodit. Bylo to pro mě nové dobrodružství, už v té době jsem objevila jógu a vegetariánskou stravu, hráli jsme s kluky volejbal, chodila jsem i do posilovny na stroje, vyzkoušela jsem různé druhy aerobiku, bavilo mě cvičit při hudbě. Cvičila jsem pravidelně minimálně 2x týdně pravidelně.

Když jsem měla první dceru, tančila jsem asi 4 roky břišní tance, ale nikdy jsem si to neuměla pořádně užít, styděla jsem se. Několik let jsem cvičila pilates a pak po klukovi jsem znovu zkoušela nějaké nové směry, nové přístroje, minutový trénink – zvládla jsem všechno, akorát jsem u toho málem vypustila duši, a ještě přibrala na váze.

Hurá – konečně se zdá, že jsem objevila svoje cvičení, které je přímo pro mě jako dělané. Je to kombinace čínského cvičení podle učení MUDr. Jonáše, tedy opět je to o rovnováze, a kondičního cvičení. A v srpnu 2017 mi vstoupil do života nový učitel Carlos a s ním i cvičení Kahlay, ve kterém je úplně všechno…


 
       
  alavonbreite.cz a.pourova@seznam.cz Jablonec nad Nisou, Liberec Facebook
počítadlo